Plavaná - Labe Sedlčánky 2018

Posted by admin 24/10/2018 0 Komentář Novinky,Team Black Bass - Plavaná,

 


Plavaná - Labe Sedlčánky 2018 - Ondřej Kocián


 

 

 

Po nepříliš vydařeném startu do závodní sezony na Nežárce, kde jsem si sice vychytal sektorové vítězství, ale jako tým jsme příliš nezazářili, jsme se těšili na 2.kolo naší II.ligy plavané, jež se v červnu mělo odehrát na námi oblíbeném úseku Labe u Sedlčánek. Tady se našemu Black Bass týmu podařilo již několikrát vystoupat na „víkendovou bednu“ a snad nikdy jsme tu nepohořeli. I za tím účelem jsem se poprvé v životě odhodlal k pořadatelství v tomto kole, jelikož se k Labi nikdo jiný nehlásil a já na této vodě opravdu chtěl chytat. To jsem ještě netušil, jak mě tentokrát Labe vytrestá.

Jakožto pořadatelský panic jsem skočil rovnýma nohama do neznáma a nebýt cenných rad od zkušenějších pořadatelů v čele s Janou Štikovou, Jirkou Volákem, Jirkou Janků a Alešem Horkým, byl bych si v tom asi slušně zaplaval. Díky nim jsem však zhruba věděl, co, kdy a kde zařídit, a tak zatím vše směřovalo k úspěšnému proběhnutí závodů – zvlášť poté, co Martin Kejst kývl na nabídku zajistit stánek a prokymácel se jím skrz bouře z Jižních Čech až k Labi. Pozitivní zprávou před závody byly i výsledky krajského poháru, který se zde konal týden před ligou – váhy přes 15kg tu za tři hodiny chytání nebyly žádnou raritou a dominovaly především děličky, případně 9metrové biče.

V pátek před vlastním soutěžním víkendem jsem si vzal dovolenou, abych zvládl nachystat závodní trať. Po příjezdu k vodě jsem uvítal přítomnost bráchy Martina a také kamaráda Pierra z týmu Fishing Passion, stejně jako jeho kolegy Peti Fořtíka a jeho přítelky Radky, kteří mě nenechali na holičkách a pomohli mi s vlastním nachystáním závodu, především s vytýčením trati a během víkendu taktéž s vážením. Sám bych to fakt neuběhal :o) Pierre si tím zároveň vyzískal funkci technického ředitele, byť sám moc netušil, co obnáší a zda je to trest či odměna. Dalším příjemným překvapením byl přístup MO Čelákovice, která nám propůjčila trať a zajistila od povodí Labe vysekání širokého pásma příbřežní trávy těžkou technikou.

 

Vytýčení trati nebylo až tak jednoduché, jak by se zdálo a nad každým místem jsme museli přemýšlet, aby měl každý závodník férové podmínky k lovu. Břeh byl místy hustě zarostlý těsně u vody, kam se sečný traktůrek nedostal, a tam přišel na řadu můj křoviňák. Několikrát jsem si s ním málem rozsekal nohu, jelikož se z něj neustál uvolňoval nůž a hrozil odlétnout jak ninjova hvězdice, ale ustál jsem to, a  jakš takš jsem všechna místa zkulturnil.

Odpoledne jsem si plánoval i trochu zatrénovat, a tak jsem si po dokončení trati začal vybalovat propriety. Nejdříve však moji činnost přerušila prudká ( a naštěstí krátká) bouřka a následně příjezd Martina Kejsta se stánkem. Ani stavění stánku nebyla taková trifka, jak jsem si myslel a zabralo nám to minimálně hodinu – zejména zabíjení maxikolíků do kamenitého břehu Thorovým kladivem, při kteréžto činnosti šlo i o prsty.

 

Pak už jsem se konečně dostal i k tréninku, ale to už bylo pokročilé opoledne  a z plánované dvoufáze (dělička/odhoz) sešlo, a rozhodnutí padlo pouze na odhoz, jelikož děličku tu zvládne odchytat každý, ne? :o) Oproti většině odhoz trénujících jsem sáhl po boloňce, neb ji tu chytám rád a s klouzákem to moc neumím. Hloubka se tu měří rychle – prostě se na šestce prutu vytáhne splávek co nejvíc to jde a pak už se jen dolaďuje po centimetrech. Konečně mám nastříleno krmení a hážu na vodu. Chvíli to trvá, než srovnám náhozy do jedné linie a pak už čekám na záběry. A ty... nepřicházejí. To je nečekané, jelikož obvykle tu ryby reagují velmi rychle. Po hodině jen s pár náhodnými rybami to skoro hodlám zabalit, ale to se zrovna spouští rodeo a najednou mám záběry na hod a tahám samé krásně vypasené skaláky. Pár větších jich dokonce při záseku urážím, což je můj věčný nešvar. Každopádně boloňku považuji za vyladěnou a spokojeně balím.

Ráno dorážím k vodě a hned si vyslechnu pár „přátelských proklamací“, že jakožto hlavní pořadatel si dávám docela na čas. Hned z auta usedám do úřadu u stánku, vybírám startovné, pronáším organizační pokyny a za zcela zásadní pomoci Jirky Janků provádíme losování. Tuto část pořadatelství shledávám i docela zábavnou.

Pak je už ale čas běžet zpátky k autu a z pořadatele se opět přepnout do módu závodníka. Jsem vděčen parťákům Ondrovi a bráchovi, že mi zvládli zatím nachystat krmení i živou a Renému, že si vezme na starosti signály během závodu. Pak už se rozjíždíme na štonty – sedíme dnes všichni na čísle 9 – já jdu na C, brácha na D, Ondra R. na B a Eliška na A. Osobně si myslím, že tady až tak moc na losu nezáleží a dobrý výsledek se dá udělat relativně odkudkoliv.

 

Dorážím na své místo, umisťuji cedule usměrňující cyklisty mimo naše děličky a seznamuji se svými bezprostředními sousedy. Po levici je to můj zachránce se zajištěním občerstvením – Martin Kejst a po pravici Martin Bárta, kterého zatím moc neznám, ale na Nežárce mě druhý den pěkně zbušil. Ten si hned začne ztěžovat, kdo to tady tak blbe vytyčil tu trať, že si musí sednout na spodek svého štontu. Přiznávám se mu, že tím pachatelem jsem já a jako bolestné mu nabízím, že to klidně může spouštět ke mně. Nakonec to bere s úsměvem a po závodě mi dokonce nabízí i pár dobrých tipů a rad, takže se nakonec řadí mezi velké sympaťáky.

Na závod si chystám tak jako vetšina závodníků komplet děličku s pěti topy a splávky 4-6g, na kterou sázím o trochu více a jako pojistku dvě boloňky s 8g splávky, jež jsem si tu včera slušně rozchodil. Z živé mám na závod hlavně červy, ale také dost hnojáků, které tu již vícekrát v minulosti dokázaly rozhýbat pěkné cejny lopaťáky. Zahájení závodu se blíží, a tak chystám hodně utažené koule na děličku a šištičky do praku na odhoz. To vše zasypané salvou lepeňáků. Deset minut před závodem to tam všechno letí a s kvalitou zakrmení jsem docela spokojen.

Nějaká intuice a zkušenost z krajáku mi říká, že dělička se rozjede až po čase, a tak beru jako první do ruky boloňku s tím, že budu děličku pořád krmit a jak uvidím, že se někomu rozjíždí, hned se do ní také vrhnu. 8g splávek letí na vodu a očekávám první zatopení. Ale neděje se nic. A to ani u mně ani u sousedů. Po dvaceti minutách bez záběru zkouším zase děličku, dokrmuji ji, ale ani tady se nic neděje. Tak se po čtvrt hodině vracím na boloňku, kde spíš věřím v náhodnou rybu. Najeté tu prostě nejsou. Labe nás vypeklo a vše je jinak, než jsme čekali. Až po hodině se můj splávek na boloňce najednou zanoří a já trochu překvapeně sekám a ještě víc překvapene navádím do podběráku slušného skaláka. Tak že by najeli?...říkám si, ale další náhozy jsou bez odezvy, takže náhodná ryba. V podobném duchu se nese další hodina, až pak se začínají rozjíždět oba mí sousedé. Oba Martinové začínají z odhozu najednou přidávat pravidelně ryby a když vidím tahat i níže sedícího Pavola Mihála, tuším, že ryba dorazila, a měl bych se na tom také přiživit. Dokrmuji krmení i živou, ať ryby mají důvod se u mně zdržovat a snažím se udici boloňkou i trochu brzdit, abych dal ne až tak aktivní rybě šanci zabrat. A úspěch se dostavuje. Přichází záběr a druhý skalák, také pěkný. Pak třetí, čtvrtý. Nejdou na hod, spíš tak co deset minut ryba, ale aspoň něco... pak je zas chvíli pomlka, kdy mi je jasné, že sousedy už nedoženu, ale snažím se aspoň trochu zlepšovat šanci na posun v sektorovém pořadí. Opět masivní dokrmení a pečlivé vedení skrz nakrmené místo opět přináší záběry. Nesekám už každý, ale dostávám se aspoň na osm ryb (kromě skaláků mám i plotici a menšího cejna), což mi na tu bídu nepřijde už tak hrozné. Zbývá pět minut do konce a chtěl bych ještě aspoň jednu rybu. Dostávám hned dvě a mohl bych mít i třetí, kdybych poslední záběr nesekal moc brzo. I tak mám ze závěru závodu aspoň trochu dobrý pocit.

 

Ten však kalí fakt, že je mi jasné, že mě oba mí sousedé přechytali a to většinou nevěští excelentní výsledek. Zahazuji pruty, vracím se do role organizátora, beru koš a váhu a běžím na konec sektoru D, kde mi s vážením pomůže brácha. Sektor A a B zváží Pierre s Petrem, kteří si také užívají pořadatelsko-závodnické kombinace.

Ani brácha se moc netváří,a  to měl docela pěkný flek nedaleko forhontu. Déčko ale byla snad ještě mrtvější než céčko, což dokazují i úlovky Franty Housy anebo Honzy Marouška, jež za celé 4hodiny dokázali chytit jen jednoho úhoře (každý svého, Fanda teda dost malého :o), což není úplně závodní ryba. Jít s váhou je také zábava, aspoň člověk vidí, jak to šlo ostatním. Na déčku je boj o čelo velmi těsný, hned pět závodníků se seřadilo na jednom kile, a to mezi sedmi a osmi kily, nejšťastnější z nich je nakonec rakouský závodník Ewald Hutter, jenž se jediný dokázal vyhoupnout lehce nad osm kilo a s 8.060gramy bral sektorovou jedničku. Brácha má šestku za 4.500gramů, což je ještě přijatelný výsledek.

A jdeme s váhou na sektor C, tedy můj sektor. Po prvních pěti zvážených to vidím černě. Přechytávám jen jednoho – Michala Danyiho. Naštěstí ve zbytku sektoru vsadilo dost lidí na děličku, v čele se Standou Oudránem, jenž tu s ní zazářil na  krajáku, ale na tu dnes dorazilo ještě méně ryb než na odhoz. Takže nakonec se sedmičkou dostávám aspoň do středu závodního pole. Navážil jsem 3.310gramů na 10ryb, což je docela slušná průměrná váha na rybu a vzhledem k průběhu jsem nakonec za takový výsledek ještě rád. Vítězem sektoru C není ani jeden z mých sousedů Martinů, byť oba zachytali perfektně (dvojka M.Bárta a trojka M.Kejst). Jedničku jim však nakonec vyfoukl husarským způsobem Pepa Ovsík, jenž z odhozu po asi hodinovém souboji zdolal neuvěřitelného sumce, který měl okolo 13kg, jelikož vyhrál s celkovou váhou přes14kg a k sumci už toho moc neměl.

Ze sektoru C a D má náš Black Bass tým tedy průměrné výsledky a čekáme na zprávy od Ondry  s Eliškou ze sektorů A a B. Z áčka Eliška nakonec posílá další středový výsledek o hodnotě 6 za 4.880gramů, zatímco vítěz áčka Vláďa Vyslyšel starší z Labe vytahal 13.660 gramů – samozřejmě vše z odhozu. Na béčku náš Ondra Rajtmajer prodloužil svou smolnou serii, nedostal se vůbec do závodu a za 750g bral čistou jednáctku. Naopak na béčku zazářil další rakouský závodník Karl Zahrevt, jenž natahal 11.330gramů.

 

Po sobotě tak máme součet 30bodů, držíme osmé místo, což je trochu daleko od vysněné bedny, ale můžeme to stále v neděli překlopit, aneb naděje umírá až po víkendu.

V neděli časně zrána opět řídím losování, zatímco mi kluci míchají krmení, a pak za nimi běžím s nalosovaným číslem. Dnes budeme všichni na místě 4. Já jdu na áčko, brácha na béčko, Ondra R. Na céčko  a Eliška na déčko. Dnes více věříme, že ryba přijede na děličku, ale i tak taktika velí začít s odhozem. Na áčku si tak opět chystám pět topů a ke dvoum boloňkám přihazuji i jeden klouzák, který mi kdysi vázal Petr Štětina.  Za sousedy dnes mám po levici ozdobu ligy – Terku Ovsíkovou a po pravici Vaška Loudu, se kterým se tradičně špičkujeme. Dnes to ale Vašek rozjel trochu více, a to když na mě po břehu vyslal svůj těžkotonážní vozík na převoz výbavy se slovy „bacha, stavím vozovou hradbu!“ ;o) já jsem ještě stihnul uskočit a vyhnul se tak zjevnému atentátu, mé topsety to však sešrotovalo dokonale a rázem jsem byl o tři chudší – byly asi tak na dvacet kousků. Vašek se mi ale férově hned vrhá na pomoc, vyprošťuje svůj nezajištěný vozík z mé výbavy a pak se mi snáží pomoci rozmotat aspoň dva zbylé topsety. Holt mi aspoň určil taktiku pro dnešní den aneb opět to dnes nebude o děličce.

 

Kremní tak tentokrát soustředím z větší části na odhoz a se začátkem závodu se do něj také hned opírám. Třetí proplav a bum! Splávek mizí. Zásek. A visím v nějaké vázce. Trhám forpas, dávám druhý, nahazuji a bum! To samé. Zajímavé. Při osahávání dna při přípravě nic a teď je vázka všude. Trhám 3 forpasy a začínám z toho být nervozní, zvlášť když kolem mě všichni tahají ryby. Snažím se nadržováním špičkou prutu vázku obeplout a chytat za ní. Bum. Prudký záběr a konečně mám rybu. Skalák. Opakuji akci a záběr, zásek, zase skalák. A po něm třetí, čtvrtý, pátý, šestý – sice nejsou všichni velcí jak včera, ale jdou na hod. Dere se mi z úst směrem k Vaškovi „To víš, máš smůlu, že jsi narazil na mistra boloňky“ – za to si mě po závodu pořádně dobíral. Po tom šestém skalákovi totiž zase trefuji vázku, trhám a pak zase, trhám, a pak zase trhám a to mě tak rozhodilo, že jsem začal měnit hloubku, broky, začal házet dál, přestal pravidelně krmit a výsledkem tak bylo, že se má dobře nakopnutá jízda zastavila. A už jen pozoruji, jak se všichni závodníci posouvají přede mě. Psychiku mám nahlodanou, točím pruty ve snaze najít ten, který se bude nejlépe vyhýbat vázce, pak se nažím překrmit blíže, pak zas dále a dobrý závod je prostě tatam. Dokonce v čirém zoufalství chvíli chytám oukleje, které jdou moc pěkně Jirkovi Volákovi na forhontu. Ale když vidím chytat Vaška Loudu a Jakuba Bártu pravidelně ryby z odhozu, vím, že s ouklejema to nestrhnu. Vracím se na odhoz a dostávám ještě velkého jesena, pidikapříka a velkou plotici, kterou trhám u podběráku. Ale ani mě to nemrzí, stejně by mi nikam nepomohla. Je tu konec a cítím ve vzduchu svůj „propadák sezony“... a to jsem si od Sedlčánek tolik sliboval....?!

Váha mou zlou předtuchu stvrzuje. Za 2.610gramů si nic lepšího než jedenáctku v sektoru A nezasloužím. Naopak další skvělý závod tu odchytal rakušan Ewald Hutter a má i dnes jedničku za 11.610 gramů. Na béčku chytal brácha  a i on se protrápil, byť na něj ve vodě nečekaly zrádné vázky. Má 6.520gramů a sedmičku. Béčko ovládl Viktor Vocel s 9.860gramy.

Na céčku se Ondra R. oproti sobotě trochu polepšil, ale ani on není s devítkou za 4.710 gramů spokojený. Spokojený naopak musí být Vláďa Vyslyšel, neboť i on si došel pro druhou jedničku za víkend a to za krásných 15.830 gramů (a svedl těsný souboj se svým sousedem Martinem Bártou, jenž vytahal 15.670gramů).

Na déčku za Black Bass válčila Eliška a  ani ona nás nezachránila, za 7.150gramů brala až osmičku. Na déčko totiž oproti sobotě ryba masivně najela a dělaly se tu mnohem lepší váhy – tu nejlepší vylovil Karl Zahrevt s 18.770 gramy, stal se třetím mužem (a druhým rakušanem) se dvěma jedničkami za víkend a v tomto minisouboji i nejlepším závodníkem víkendu.

Balím ve velkém kvaltu – díky topsetům na maděru to jde docela i rychle – jen je sbalím do klubíčka a běžím chystat vyhlášení. Chci aby mé první pořadatelství vypadalo pěkně, takže kromě pohárů přibaluji pro každého úspěšného závoadníka i věcné ceny – většinou v podobě francouzských vín.

Pro náš Black Bass tým tak víkend a plán na bednu skončil neslavně, já osobně jsem k nezdaru hodně přispěl a za úsilí při organizaci vysněného závodu v Sedlčánkách mě osud odměnil velmi nehezkým výsledkem a zničenými topsety k tomu. Ale co, i to je zkušenost.

 

Naopak těmi nejlepšími týmy 2.kola II.ligy plavané se staly na třetím místě Vinohrady tažené výborným Viktorem Vocelem (1+2), na druhém místě Team Browning katapultovaný famózními Rakušany Karlem a Ewaldem – oba dvakrát za jedna a první místo si za úžasný týmový součet 20bodů odnáší Plzeň 1, v jejímž středu tradičně exceloval Vláďa Vyslyšel starší zvaný dědek.

Pronáším závěrečné proslovy, pro naše rakouské kolegy a pro pobavení všech vždy i s překladem sama sebe do improvizované němčiny, a pak už se to vše rozchází a rozjíždí a má pořadatelská etuda je u konce. Řekl bych, že dopadla lépe než má závodnická etuda, dokonce mi i pár lidí poděkovalo, což byla sympatická odměna.

S hlavou plnou dojmů jdu zas Martinovi pomoci balit stánek, pak ještě Vašku Loudovi nahazuji auto s vybitou baterkou a na závěr se jdu s vidličkou projít po břehu na vypichování odpadků. Uprostřed chůze si na chvíli sednu na břeh, koukám na vodu a úplně vidím, jak by mi teď krásně ryby braly. Dokonce mám chuť znovu jednu boloňku vybalit a to, ikdyž to neudělám, je dobrý signál, že mě nepovedený závod neodradil a na ryby jsem nezanevřel. Příště bude určitě zase lépe.

 

 

Leave a Comment